Obsah stránky

NAHORU

SLOUPEK DUCHOVNÍCH



My, duchovní spřátelených církví v Radotíně, cítíme vnitřní závazek se veřejně vyjádřit při výročí 600 let od smrti Mistra Jana Husa v Kostnici.

Je jen nemnoho osobností našich národních dějin, které doposud jitří emoce upřímných lidí. Je to dobře, protože jeho úsilí bylo nasměrováno právě k vytrhnutí ze stavu ledabylosti. Nicméně jsou na místě obavy, že právě hlasitá jinakost pozdně středověkého kazatele může být v tento čas opět vykládána se záměrem rozproudit krev současníků způsobem, který je muži z jihočeského Husince na hony vzdálený.
Mistr Jan Hus byl muž své doby. Byla to doba přerodu celé západní civilizace, která na sobě pociťovala nejednu chorobu. Pocit bezradnosti byl prohlubován o to více, že v základech byla podlomena jediná záruka fungování společnosti a vlastně i světa tak jak běží. Církev řešila své vlastní vnitřní krize. Svět se zmítal v horečkách, jejichž nejotřesnějším příznakem byla Černá smrt, která klátila životy bezmála celé poloviny evropské populace. Církev se rozhodla nemoc civilizace léčit systematicky, opravou vnitřních řádů a předpisů. Mistr Jan, pražský kněz, však spatřoval nápravu v očistě mravů a v návratu k základům, z nichž církev vzešla. Hus společně s dalšími desítkami a stovkami katolických kněží napříč Evropou vedl churavé tělo společnosti ke kázni pacienta. Husova tragédie vyvrcholila právě na koncilu, který se odhodlal změnu stonajícího světa konečně řešit. Hus požadoval mravní obrodu tam, kde se sešli převážně právníci.
Hus měl podporu u mnohých koncilních otců, ale nepřistoupil na řeč, které koncil rozuměl. Odmítl jí porozumět. Pravda, o níž Hus tak rád a často hovořil, dává smysl všemu lidskému konání, učení a rozhodování, a tak stojí i nad jakýmkoli úřadem. Hus se dostal do sporu právě s tím úřadem, kde se toto povědomí pravdy vytratilo.
I dnes se setkáváme s bolestí, jakou zažívá člověk domáhající se lidského přístupu v prostředí tržních zájmů a právního slovníku. Dnes stejně jako před šesti sty lety jsou zájmy individuální umě zakryty bohulibými proslovy. A stohy právních předpisů člověka svazují, ačkoli mu nedávají valnou naději na dovolání spravedlnosti.
Příklad Jana Husa zde zůstává a musí být patrný! Právě on je osobností, která odmítla jít proti svému svědomí i za cenu ztráty vlastního života.
Přestože v naší krajině již doznívají hlasy hledající provinilce nedávného režimu, téma křivdy na Mistru Janovi je nezřídka oživováno. Je nepatřičné po tolika generacích ryzích křesťanských svědectví i nadále hledat vinu mezi námi živoucími. Stejně tak si vynucovat změnu oficiálních postojů od jednotlivých církevních představitelů. V obou případech jde o ohýbání stávajícího mínění a o mrzačení historické skutečnosti. Proto se distancujeme od snahy vnímat postavu Mistra Jana Husa jako osobu, která křesťany 21. století rozděluje!
To, čím Hus burcuje, není jeho smrt, nýbrž volání po nápravě každého z nás bez ohledu na zastávané veřejné funkce, akademické tituly, časné dovednosti anebo zásluhy. Pacient, který chce být vyléčen, musí ponejprv dbát rad svého ošetřujícího lékaře.

 
„Prosím Vás, aby pravdu Boží, kterouž jsem z Božieho zákona psal, a z řečí svatých kázal a psal, abyste drželi. Prosím také, ač by kto ode mne slyšal na kázání neb súkromě co proti pravdě Božie, aneb ač bych kde psal, jenž dúvám Bohu, toho nenie, aby toho nedržal. Prosím také, ač kto viděl jest mé lehké obyčaje v mluvení neb v skutciech, aby se jich nedržel, ale aby za mě Boha prosil, aby mi ráčil odpustiti.“
Jan Hus: List z 10. června 1415


Mgr. David Hron (Církev československá husitská)
Mgr. Zdeněk Skalický (Římskokatolická církev)
Mgr. Petr Špirko (Českobratrská církev evangelická)



Václav Brožík - Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým

26. květen 2015
NAHORU



AKTUALIZOVÁNO:           webmaster