Knihovny v městech i na vesnicích sloužily čtenářům jako zdroj poučení a zábavy, ale i poznání bohatství a krásy české řeči.
    První zprávy o knihovně v Radotíně máme z roku 1874 - již v prvním roce existence nové obecné školy, jednalo se žákovskou a učitelskou knihovnu, která se rozšiřuje a doplňuje z výnosů školních akademií úsilím učitelů a  drobnými dary místních občanů. Radotín má v té době 47 domů a 499 obyvatel. Z kronik a historických dokumentů máme o knihovně několik zajímavých záznamů:
    Učitelské knihovně věnoval knihu „Lev III.“ pan František Haman, vrátný hraběte Chotka ve Vídni. V roce 1898 vychází společná práce učitelstva „Smíchovsko – Zbraslavsko“, která v knihovně učitelů nemůže chybět. Z darů obyvatel obce byly zakoupeny učebnice pro děti z nejchudších rodin.
Sokolská knihovna byla založena v roce 1893 z iniciativy učitele a sokola Václava Šváchy. U Koruny byla ještě pronajata čítárna časopisů, kterých se odebíralo kolem patnácti titulů. V roce 1908 měla tato knihovna 78 odborných tělocvičných a 530 poučných a zábavních knih.
    V roce 1910 řeší radotínské obecní zastupitelstvo žádost sekce mládeže při politické organizaci Národní strany o zřízení obecní knihovny. Bylo jim písemně odpovězeno, že Sokol má bohatou knihovnu a velký výběr časopisů, že odbornou literaturu má živnostenská škola pokračovací a že se zřízením obecní knihovny počítá zastupitelstvo v nejbližších letech.  První světová válka však založení obecní knihovny zabránila. Netrvalo dlouho a cenzura vystrčila růžky. Okresní školní rada nařídila vyřadit ze školní knihovny romány Aloise Jiráska Temno a Husitský král a knihu Ruské byliny. Dokonce i používání školní čítanky bylo pro její český ráz zakázáno. A poněvadž jiných nebylo, mělo se číst z bible. Místní školní rada proto zakoupila několik výtisků pohádek Boženy Němcové a Povídku o bažantovi od B. Thompsona.
   Obecní veřejná knihovna byla zřízena v Radotíně na základě 1. knihovního zákona č.430 ze dne 22.července 1919. 17.března 1921 byla zvolena knihovní rada a ta zahájila přípravné práce k zřízení místní obecní veřejné knihovny. všechny zdejší spolky a korporace, o kterých bylo známo, že mají svoje spolkové knihovny, byly požádány aby knihy věnovaly nově zřizované obecní veřejné knihovně. Spolky žádost knihovní rady jednomyslně zamítly. Knihovní rada se poté obrátila ke všem zdejším občanům a k širší veřejnosti s prosbou, aby starší, přečtené a odložené knihy darovali právě založené obecní veřejné knihovně. Tímto způsobem bylo sice získáno větší množství knih, nevalné však ceny a jakosti. Peněžní sbírka k témuž účelu v obci podniknutá vynesla celkem 470 Kč. Mimo to darovala chlebová komise ze svého čistého zisku knihovní radě 2000 Kč na zakoupení knih a vnitřní zařízení knihovny.
    Knihovna byla otevřena první zářijovou neděli 1921 v malé, zcela nedůstojné místnosti domu čp.2, který už tehdy čekal na svou demolici. Nicméně knihovna fungovala a v roce 1922 v ní bylo týdně půjčeno okolo 200 až 300 svazků.  Protože se objevila stížnost na špatné zacházení s vypůjčenými knihami a na drahotu vazby, byla zavedena „černá kniha čtenářů“, kteří s knihami nešetrně zacházeli. Dle statistické zprávy z r. 1922 měla obecní veřejná knihovna ve svém vlastnictví celkem 442 svazků beletrie a četby naučné a 26 svazků časopisů. Všech čtenářů ve výše uvedeném roce bylo 150. Prvním obecním knihovníkem byl zdejší občan p. Josef Třešňák, povoláním mechanik. Knihovnictví vykonával za odměnu, jako vedlejší zaměstnání.
   S otevřením měšťanské školy v roce 1928 byla přemístěna z parku do čp.23, do prostornější a vhodnější místnosti v prvém poschodí, která se právě uprázdnila odstěhováním jedné třídy měšťanské školy.
   V roce 1936 měla dle statistického výkazu  knihovna již 2800 svazků. Z tohoto počtu je 147 knih poučných a 49 časopisů. Zapsaných čtenářů bylo 256 a vypůjčili si celkem 9209 svazků. Knihy se půjčovaly v neděli dopoledne, obecní příspěvek na knihovnu činil 4900 Kč. Na poplatcích za vypůjčené knihy se vybralo od čtenářů 1562,10 Kč. Za nové knihy, vazbu, opravy knih bylo zaplaceno 3541 č. Obecním knihovníkem byl Kamil Ježek.
     Knihovna si "užila" stěhování jako žádná jiná radotínská instituce.V letech 1939-1940 byla přemístěna do jedné ze sokolských šaten, od roku 1940 do roku 1944 do domu pana Šamonila na Betonce, pak byla přestěhována do budovy U Broulímů (Smalt).
V r. 1944 byla pro nedostatečné vybavení místnosti a znovuuvedení knižního inventáře  knihovna uzavřena až do podzimu 1945, poté byly znovu zařazeny knihy za časů okupace zabavené a nové postupně přikupovány, zároveň byly z knihovny odstraněny knihy trockistické a protisovětské jako rezidua první republiky a protektorátu. V polovině měsíce září byla knihovna opět otevřena. R.1945 bylo zakoupeno 125 nových knih a 100 knih starších. Svaz osvobozených vězňů daroval 22 svazků s obsahem o útisku v době okupace a z řad čtenářstva bylo věnováno asi 20 svazků.  Čtenářů má knihovna 260 a svazků celkem 5000. Půjčeno bylo 5000 svazků - tento pokles lze vysvětlit úbytkem obyvatelstva do pohraničí. Obecní dotace činila 15000 Kč.
   V r. 1947 – k uctění památky T.G.Masaryka byla uspořádána celostátní akce - přispěti knižním nebo peněžitým darem veřejné obecní knihovně. V době mezi 28.zářím a 28.říjnem 1947 získala tak zdejší obecní knihovna 180 knih a 5 945 Kč. Ministerstvo informací poskytlo místní knihovně knižní podporu 2.500 Kč.
     V r. 1948 byly pořízeny nové seznamy knih, knihy byly zabaleny.Zároveň bylo vyřazeno mnoho  knih považovaných vládnoucím režimem za závadné a škodlivé. K 31.prosinci 1948 měla knihovna  5576 svazků.
   Po válce přišlo další stěhování - do budovy čp.5 proti Koruně (dnes Antik-Bazar), tam zůstala až do r.1990. Zde byly v padesátých letech pořádány Večery poezie, které byly hojně navštěvovány.
Na vystoupeních se podílely i pracovnice knihovny, na obrázku recituje Naďa Procházková, pozdější dlouholetá vedoucí knihovny, již pod jménem Naďa Mašková.

Takto vypadal někdy v šedesátých letech interiér knihovny:

   Od roku 1970 do r.1974 působila knihovna jako středisková, starala se o šest vesnických knihoven. Od 1.7.1974 připadla pod Městskou knihovnu Praha a od 1.1.1983 se vrátila pod správu MNV Radotín.
   Fotografie budovy knihovny z roku 1990, kdy muselo být dětské oddělení  z havarijních důvodů uzavřeno a přemístěno do Loučanské ulice do budovy bývalé školní jídelny:
Oddělení pro dospělé do bývalé prodejny oděvů vedle staré pošty. Tyto prostory byly v rámci restituce uvolněny původnímu majiteli a tak také oddělení pro dospělé bylo přestěhováno do Loučanské, do objektu bývalé školní jídelny mezi základní školou a gymnáziem.
   Prostory se časem ukázaly pro dobře fungující a rozšiřující se knihovnu jako nedostatečné a proto bylo rozhodnuto o zvětšení a zmodernizování.
   Rekonstrukce začala v říjnu 2005, knihovna do konce roku 2005 fungovala v náhradních prostorách - pro děti v budově ZŠ a pro dospělé v Kulturním středisku "U Koruny". Od 1.1.2006 byla knihovna zcela uzavřena, aby mohla být slavnostně otevřena jako moderní, plně automatizovaná knihovna dne 2.10.2006. Knihovna získala  patro, podlahová plocha, která před rekonstrukcí měla 250m² se zvětšila na 570m^2.  
   Slavnostního otevření se mimo jiné zúčastnila starostka Prahy 16 pí. Hana Žižková, která měla velikou zásluhu na úspěšné rekonstrukci a senátor za náš volební obvod, historik PhDr.Tomáš Grulich.
                       
   V současnosti je knihovna zařízení obce jako organizační složka Městské části Prahy 16, její knihovní fond čítá cca 50tisíc svazků a navštěvuje ji 1300 čtenářů.